Jedna tvář střídá druhou..

… a ta střídá třetí

Život je jeden koloběh. Lidi v něm jsou figurky. Běhají, utrácejí, zrazují i milují. Každý z nich dělá něco. Studují, pracují a nebo prostě jen buzerují. Mezi nimi jsou malí, velcí i ti největší. Někdo dojde do cíle v poměrně nízkém věku a někdo v poměrně vysokém věku.

Není to tak dávno co jsem si sedla lavičku v Praze a pozorovala. Pozorovala lidi. Ty osoby, které něco skrývají. Nesou si v sobě tajemství, která možná znají jejich nejbližší a nebo je nezná nikdo. Jsou to osoby, kteří mají za den pár desítek rolí a za svůj život jich mají pár tisícovek. Někdo se usmívá. Někdo má neutrální výraz. A na někom je vidět pláč.

•••

Seděla jsem tam jen tak. Pravděpodobně jsem neměla žádný výraz. Teda měla, ale lidi ho neviděli. Já jakožto černovláska (čti havran) s rudou barvou na rtech a s kloboukem díky kterému mi nebylo moc vidět do obličeje. Byla jsem v tu dobu anonymní.

Po určitý době začal foukat vítr a já sundala klobouk. V ten moment se můj pohled střetnul s pohledem nějakého muže. Oba jsme byli neznámí, protože jsme se neznali. Zároveň jsme byli známí, protože jsme viděli jak ten druhý vypadá. Já se usmála, on též. Ještě chvíli jsme byla pozorovatel lidských tváří a poté jsem se stala cestovatelem.

Moje cesta vedla na nádraží odkud mi jel vlak domů. Tentokrát jsem nepozorovala. Byla jsem v roli posluchače. Sluchátka v uších, můj playlist spuštěn. Metal střídal rock. Rock střídal pop.

Po příjezdu do města, kterému říkám „domov“ jsem změnila svůj výraz v obličeji. Už jsem nebyla kliďas jako před tím. Byla jsem někým jiným. Jinou tváří. Můj výraz byl negativní. Nemám to tu ráda. Město je krásný, ale postavy v něm už moc ne. Neodsuzuju je.

••

Nejsem zrovna ukázkovej příklad správně žijícího člověka. Mám ráda všechny svoje tváře – klidnou, negativní, provokativní.

Každá z nich má něco do sebe. Každou z nich využívám.

/ … a líbí se mi to

Reklamy

Černá jako..

… havran
… duše
… smrt
… noc
… káva
… ďábel
… moje barva
očí


 Mluvím o černé a píšu červeně, překvapivě.
 Mluvím havranovi a jsem člověk, míň překvapivé.
 Mluvím o duši a mám jí(?)
 Mluvím o smrti, ale žiju.
 Mluvím o noci a vlastně to v noci i píšu.
 Mluvím o kávě a popíjím víno.
 Mluvím o ďáblovi, kterým nejsem(?)
 Mluvím o barvě očí, která je fakt černá.

♠♠♠

Týjo, já začala jak vrah (ok, to není vtipný). Začala jsem červenou a skončím černou, normálka.

Kolikrát hledám názvy svých článků fakt v každý kravině nebo v každý situaci. Zrovna teď za tenhle název můžou moje vlasy. Černý jako nevím co.. (hah, vím, asi).

Není moc velkou novinkou, že jsem se přebarvila z brunetky na černovlásku. Novinkou je spíš to, že první přebarvení následovalo z téhle situace:

• Na jistotu jsem šla do drogerie pro tmavě hnědou barvu. Sahám do regálu, beru barvu, platím a jdu domů. Po hodině doma koukám na krabičku barvy a najednou na mě vyskočí, že je černá. Ok, tohle bude zajímavý. •

Tím pádem je jasný, že to moc plánovaný nebylo. No teda bylo, ale určitě za jiný situace a v jinou dobu. Nevadí..

♠♠♠

konec ledna 2017 :
Přichází den kdy opouštím blondýnu a stávám se brunetou.

S příchodem brunety přichází hromada odchodů a taky cesta za sebevědomím.
Odcházím ze školy, přihlašuju se na jazykovku, vytvářím tenhle blog.
Vytvářím tlustou čáru a nechávám za ní dost lidí i vzpomínek.

konec ledna 2018 :
Čas na změnu – opouštím brunetu.
Černovláska se hlásí o slovo a s ní i další vytvoření tlusté (a černé) čáry na další hromadu vzpomínek a lidí.

Já tu vlastně moc nechci rozebírat svoje změny barev vlasů. Spíš tu chci probrat černou jako takovou..

♠♠♠

Můj šatník tvoří 90% právě černá. Co se týká rtěnek tak mám 90% rudých. Dost tyhle dvě barvy kombinuju.

Stalo se mi, že mě lidi odsoudili za nošení černé každý den. Ono je totiž fakt, že v černou mám na sobě vždycky ať už v menším či větším množství. Taky je v mém životě zvykem, že najdu učitelku, který to vadí.

Jdu po ulici. Černý vlasy. Černej klobouk. Černá bunda. Černý boty. Rudá rtěnka.

Ať už se to někomu zdá jako naprostej nesmysl, tak černá je taková ta barva ve který to jsem prostě já.

A když mám fakt chuť lidi provokovat, sahám po doplňcích. Ne takových těch tradičních, ale třeba po kříži, který vyloženě vyniká na černý saténový košili.

••

Tím chci říct, že my nositelé (a milovníci) černé nemusíme být hned nešťastní. Já třeba šťastná jsem a černá mi podtrhuje osobnost a dodává sebevědomí.

/ … a jestli je vztah, kterej mi vydržel fakt dlouho, tak je to právě ten mezi mnou a černou

Prezidentské volby – vyjádření | #1

Než se tu rozšíří nějaký prapodivný řeči, tak berte na vědomí fakt, že je to čistě můj názor.

Pamatuju si dobu před 5 lety. Seděla jsem u počítače a sledovala sčítání hlasů. Milovala jsem tu křivku, která se pohybovala ze strany na stranu. Milovala jsem to napětí, které vzniká mezi lidma. Měla jsem svůj názor, ale nemohla jsem ho uplatnit. Dospělá jsem nebyla a tudíž můj názor nikoho moc nezajímal.

Teď je to jinak.. už dvakrát se můj hlas započítal. A jsem za to opravdu ráda. Jsem ráda, že svůj názor můžu dát najevo v podobě hlasu.

•••

Já nikde moc neříkám pro koho se při volbách rozhoduju. Není to proto, že se stydím. Jde o to, že nemám potřebu cpát svoje soukromí veřejně na trh.
Ovšem, teď jsem se rozhodla, že svůj názor na trh dát.

Pojďme se na to podívat..

Od pátku 12.ledna do soboty 13.ledna 2018  měl každý občan, který dosáhl věku 18 let právo na volbu prezidenta republiky. Volební účast byla přesně 61,92%. Měli jsme na výběr z 9 kandidátů – současný prezident Miloš Zeman, Jiří Drahoš, Pavel Fischer, Michal Horáček, Marek Hilšer, Mirek Topolánek, Jiří Hynek, Petr Hannig, Vratislav Kulhánek.

Do druhého kola, které se bude konat v pátek 26.ledna a sobotu 27.ledna 2018 postoupil současný prezident Miloš Zeman a Jiří Drahoš.

Pojďme se společně podívat na oba kandidáty a odpovědi na veřejné otázky.

Jiří Drahoš (fyzikální chemik)

1) Celostátní referendum  NEVÍM
2) Mašínové – vyznamenání NE
3) AČR v Afghánistánu ANO
4) Euro ANO
5) Azyl a migrace v EU koordinovaně ANO
6) ČR v jádru EU ANO
7) Zveřejňování platů ANO
8) Pověření vítěze voleb NE
9) Podpisování zákonů ANO
10) Odmítnutí jmenování ministra ANO
11) Odmítnutí jmenování soudců NE
12) Podepisování mezinárodních smluv ANO
13) Povinnost mazat výhružky a fake news NEVÍM
14) Globální změna klimantu NEVÍM
15) Podopora obnovitelných zdrojů ANO
16) Zákaz glyfosátu ANO
17) Zákaz kouření ANO
18) Zákaz reklamy na hrazené léky NE
19) Regulační poplatky u lekáře NE
20) Zvyšování důchodového věku ANO
21) Minimální mzda 14 000 NE
22) Daňová progrese ANO
23) Sociální bydlení ANO
24) Osobní bankrot snažší NE
25) Zákaz minaretů NEVÍM
26) Adopce homosexuály NE
27) Instituce decentralitovány NE
28) Ústavní právo vlastnit zbraň NEVÍM
29) Marihuana legální NEVÍM
30) EET – zrušení NE
31) Zrušení registru smluv NE
32) Budvar – privatizace ANO
33) Oddělené vzdělávání NEVÍM
34) Benešový dekrety – bezpráví NE
35) Havel lepší Klaus  ANO

: nebylo o něm slyšet
: nemá moc zkušeností s politikou
: je to fyzikální chemik

současný prezident Miloš Zeman ( politik a ekonom )

1) Celostátní referendum  ANO
2) Mašínové – vyznamenání NE
3) AČR v Afghánistánu ANO
4) Euro NE
5) Azyl a migrace v EU koordinovaně NE
6) ČR v jádru EU NEVÍM
7) Zveřejňování platů NE
8) Pověření vítěze voleb ANO
9) Podpisování zákonů NEVÍM
10) Odmítnutí jmenování ministra ANO
11) Odmítnutí jmenování soudců ANO
12) Podepisování mezinárodních smluv NEVÍM
13) Povinnost mazat výhružky a fake news NEVÍM
14) Globální změna klimantu NE
15) Podpora obnovitelných zdrojů NE
16) Zákaz glyfosátu NEVÍM
17) Zákaz kouření NE
18) Zákaz reklamy na hrazené léky NEVÍM
19) Regulační poplatky u lékáře NE
20) Zvyšování důchodového věku NE
21) Minimální mzda 14 000 NEVÍM
22) Daňová progrese ANO
23) Sociální bydlení NE
24) Osobní bankrot snažší NEVÍM
25) Zákaz minaretů NEVÍM
26) Adopce homosexuály ANO
27) Instituce decentralitovány NEVÍM
28) Ústavní právo vlastnit zbraň NEVÍM
29) Marihuana legální NEVÍM
30) EET – zrušení NE
31) Zrušení registru smluv NEVÍM
32) Budvar – privatizace NE
33) Oddělené vzdělávání ANO
34) Benešový dekrety – bezpráví NEVÍM
35) Havel lepší Klaus  NEVÍM

: slyšeli jsme o něm několikrát ať už jako o prezidentovi či člověku
: má dost velké zkušenosti s politikou
: je to politik a ekonom

(odpovědi na které oba kandidáti odpověděli stejně jsem označila kurzívou)

♠♠♠

No a teď jinak..

adopce homosexuály – věc za kterou bojuje 80% lidí v ČR. Většině z nás záleží na tom, aby i homosexuálové mohli adoptovat dítě. Říká se, že by dítě mělo mít matku i otce a přitom někteří homosexuálové by byli daleko lepší rodiče. Drtivá většina z vás chodí na Prague Pride, píšete o podpoře LGBT komunity. Hah a v závěru zvolíte člověka, kterej je proti.

zákaz kouření v restauracích – teď se veřejně přiznám, že v mém okolí je víc kuřáků než nekuřáků. Jsou mezi nimi i tací, kteří si během povídání u kafe či vychutnávání piva rádi dopřejí cigaretu. Většina z vás se pohoršovala nad tím, že k pivu cigareta patří. Bohužel, zákon tohle zamítá.

euro – koukám na různé ankety a ty říkají, že zhruba 90% lidí euro nechce. Jsme stát ve kterém by změna měny moc dobrých věcí nepřinesla.

věk odchodu do důchodu – pojďme se bavit o jeho zvyšování. Říká se, že naše generace se už odchodu do důchodu nedočká. No a já tomu začínám pomalu věřit pokud dojde ke zvýšení hranice věku.

minimální mzda 14 000Kč – lidé, kteří opravdu poctivě pracují dostanou 11 tisíc. Proč by nemohli dostat víc? Proč by občan ČR nemohl mít vyšší minimální mzdu?

Tohle byly otázky na které by se měl zaměřit každý z vás. Je spousta lidí, kteří podporují homosexualitu a ta samá spousta lidí volí člověka, který je proti nim.

Pozoruji ankety týkajicí se přijetí eura. 90% je vždy pro odpověď NE tedy nepřijetí eura. Z toho zhruba 70% volí člověka, který je zásadně pro to, aby euro bylo měnou naší země.

••

Když jsme si probrali otázky, pojďme se podívat na okolní věci.

Muchlání volebních lístků Miloše Zemana – věc, která je dle mého uvážení odporné gesto. Já respektuji, že ho někdo nechce volit a nebo že ho nemá rád. Ovšem tohle není důvod proto, aby se lidi museli chovat jako prasata.

Koneckonců je to stále náš prezident a taky starý člověk. Z těhto důvodů bychom k němu měli mít respekt. Udělat tohle o pár let dříve, tak už sedíte za mřízema.

,,Voliči Zemana jsou nelidi.” – podobných výroků najdete například na twitteru několik. Logicky je píší lidé, kteří volí Drahoše. Vtipný fakt je ten, že tohle dokáží napsat lidé, kteří ještě pár tweetů níž tvrdili, že každý má právo na svůj názor. Poté co lidé začali dávat najevo názor v podobě hlasů pro Zemana se tito lidé otočili a mezi řádky začali říkat toto: ,,Drž hubu. Nejsi člověk pokud volíš Zemana.”

A teď přejdeme úplně k jiným věcem..

•••

Přecházím k sobě, ke své volbě, ke svému názoru, ke své podpoře.

Můj hlas jsem s veškerou radostí dala Miloši Zemanovi.

Teď je mi jedno kolik lidí mě přestane sledovat, protože dle nich nebudu mít mozek. Jsou tu totiž faktory za kterými si stojím a troufám si říct, že by za nimi měl stát každý občan ČR ať už mladší či starší než je věk 18.

Chci na hradě někoho

… o kom jsem slyšela a koho alespoň okrajově znám

… kdo nebude proti homosexuálům

… kdo se vyzná v politice a ekonomice

… kdo není přítelem islámu

… kdo nechce změnit našil měnu na euro

… díky komu klesly procenta nezaměstnaných

… kdo má rozumný názory

… díky komu mi bylo během 5 let dobře

… díky komu nepadne ČR

Miloš Zeman obhájil svojí pozici ve všem krajích kromě Prahy.

Jakmile začalo sčítání hlasů byl tím, který měl dost vysoký náskok.

•••

Tímto článkem dávám výzvu všem, kteří se bojí kvůli společnosti přiznat, že volí Zemana.

Taky tímto článkem chci dát najevo, že každý z nás by se měl zamyslet nad otázkama, který jsou pro nás jako osoby a pro nás jako stát podstatné.

Budu ráda pokud najdu i tady příznivce.

Pojďme společně pomocí označení #ROZUMNAHRAD dát najevo svůj názor a projevit tak svou volbu našemu současnému prezidentovi.

❤️ vidíme se 26. a 27.ledna 2018 u voleb. Nezapomeň, že volební lístky dostaneš přímo na místě. S sebou si vezmi občanský průkaz nebo pas (a ROZUM). <<<<<<<

Polité tričko no.2

Ok, tohle téma jsi tu ještě neviděl/a, proto nechápeš tu dvojku.

– – –

Je dost věcí, které si přihoděj po cestě do školy – zakopnutí o rozvázanou tkaničku, vlasy namočené v rtěnce kvůli větru, rozchuchanej účes, zmoknu jako kráva..

Je dost věcí, které se mi přihoděj na schůzce s přateli – poliju se colou, utrhnu si poutkou na kalhotech, ušpiním si zadek kvůli sezení na zemi..

Je dost věcí, které se mi přihodějí doma – brečím kvůli škole, umírám na horečky v posteli, vztekám se nad počítačem..

Přesně tohle jsou věci, které 95% méně či více známých lidí nikde nesdílí. Na jejich sociálních sítích nenajdete žádnou fotku či žádný článek.

– – –

Dost lidí se bojí ukázat v online světě realitu. Bojí se napsat: „ne, nejsem šťastný/á“, „ano, mám strach“, „joo, dneska jsem zmokla“. Drtivá většina lidí si myslí, že kdyby ukázali realitu, tak je lidi nebudou mít rádi. Nebudou je brát za ty věčná sluníčka.

a to je spíš k pláči.

Co je sakra špatnýho na tom si občas pobrečet? Co je špatnýho na tom, že si polijeme tričko? Co je špatnýho na tom, že JSME LIDI?

– – –

Tohle mi dost leží v hlavě. Nevím jestli to je tím, že já tady klidně napíšu jak jsem si polila tričko nebo dám fotku kde jsem rozcuchná. No a nebo je to jen tím, že mě mrzí neviditelnost reality. Pravdou je, že je to oboje najednou..

Tímto každému vzkazuji, že JE SUPER NEBÝT „DOKONALÝ“ ROBOT. Je super ukázat svoje politý tričko. Je super být člověkem.

– – –

jo a tenhle článek je dvojka, protože se mi tamten nelíbil a tak jsem ho přepsala

– – –

… no a teď jdu na ig koukat na ty „dokonalosti“, pcha.

Díky sedmnáctko!

Nedávno jsem stála u mostu a pozorovala novoroční ohňostroj. Ohňostroj při kterým jsem si uvědomila tolik věcí a byla šťastná.

A teď je to zase tady.. zas si stoupnu k mostu a budu pozorovat. V ruce budu mít telefon s připraveným foťákem. A budu děkovat.

•••

Zrovna teď jedu ve vlaku a jedu do Prahy. Táhnu s sebou tašku ve který mám věci na přespání a tak nějak se loučím na noc se svým městem.

Je totiž pátek. Zbývájí 2 dny a něco do konce a já jedu už teď za nočním životem.

Po cestě píšu tohle a přemýšlím. Přemyšlím o věcech které se letos staly a nestaly. Přemýšlím a proto vím, že tenhle článek bude dlouhej..

••• let’s go

V některém z minulých článků jsem se zmiňovala, že vás půlnoc nezmění. Věřte tomu nebo ne, ale nelžu.

Taky jsem si v půlnoci řekla, že budu jinej člověk a že se změním. No, troufnu si říct, že se mi to povedlo. Povedlo, ale až zhruba v polovině června. Nebylo to hned po probuzení. Ta cesta tam byla, ale nebyla lehká.

… na začátku února jsem řekla sbohem průmyslovce a na půl roku jsem se stala studentkou cizích jazyků (výborně, Chloe)

19.dubna vzniknul tenhle blog a moje myšlenky dostaly širší rozměr

27.června to byl rok od vzniku Chloe, která se mi dostala pod kůži

12.srpna jsem oslavila svoje první dospělácký narozeniny

… v polovině června jsem získala sebevědomí a uvědomila si svoje priority

… od října můj diář zaplnily názvy obchodů s nábytek, elekterickými potřebami a doplňky

… v listopadu jsem ležela u grafického programu, emailové schránky a tiskárny

… v prosinci jsem úspěšně dokončila celkovej vzhled bytu a proměnila ho v realitu

23.prosince jsem nakupovala dárky, které jsem sehnala přesně za hodinu

… ke konci ledna jsem zabalila blondýnu a vybalila brunetu

•••

Vím, že takhle bych mohla pokračovat ještě dlouho, ale klasika – nechce se mi. Neumím moc psát/mluvit v bodech. Věty mi jdou líp (a nebo si to alespoň myslím).

Tenhle rok mi toho dost vzal, ale i dost dal. Bylo to jako na horský dráze a i přes všechny moje nadávky jsem za to vlastně ráda. Dostala jsem životní lekce, který si budu pamatovat a ze kterých budu neustále těžit. Taky jsem se několikrát vznášela na svým candyobláčku a byla šťastná.

Vybudovala jsem si lásku k sobě a lásku k ostatním jsem srazila na bod mrazu. Vždycky jsem spíš kladla důraz na ostatní. Na jejich štěstí a spokojenost. Sama sebe jsem posílala ke dnu a zbytečně se topila.

Několikrát jsem zažila držkopád, ale několikrát jsem si i zvedla. Posunulo mě to o dost velký kus a já jsem za to vděčná.

•••

Letos byl přelom a já vstupuju do dalšího roku se sebevědomím, tolerancí, mámvpíčismem a se štěstím. Už nemám strach, že se něco posere. Vždycky se totiž něco posere, ale to nevadí.

Původně jsem nechtěla tenhle článek vydávat přímo na silvestra. Bylo v plánu ho vydat až po, ale přece jenom tu je..

Tímto článkem posílám tam nahoru do nebe vzkaz svému dědovi. Muži, který mi i při posledních dnech říkal, že je na mě hrdý a že to vždycky dotáhnu daleko. Muži, který by dnes oslavil své 78. narozeniny.

Děda mi vždy bude obrovským vzorem ať už chováním nebo jeho schopnostma. Jednou si přeju, abych své auto řídila stylem jako on. Do života mi toho dal opravdu hodně. Naučil mě správně držet tužku.

Vím, že ti tohle nahoru dojde. Věřím, že jsi stále se mnou a ty věř, že já jsem a stále budu s tebou.

•••

Plánů na další rok mám hodně. Jedním z nich je vydat konečně svojí knížku a být šťastná.

Než tohle úplně ukončím, tak udělám jednu věc. Rozhodla jsem se, že svoje největší vzpomínky a svojí TOPku roku odhalím pomocí fotek.

Takže.

•••

Na závěr bych chtěla říct, že DĚKUJU vám všem. Všem, kteří jste byli součástí při mojí cestě rokem 2017. Všem, kteří mi hodili klacky pod nohy. Všem, kteří tu se mnou zůstali.

Jste úžasní! ❤️

Zelený nebereš, co, ty rasisto?

2017 – 12 -24

Hou Hou, tady Sant(ka).
Bylo mi řečeno, že dnes je Štědrý den. Oni by se měli dávat dárky, co? Aha. No, to nevyšlo. Teda vyšlo, ale mně ne.
Já nemít už peníze a taky já ztratit sáně. No a soby a dárky taky.
Proč nosit dárky, když… … zelený nebereš, co, ty rasisto?

♠ ♠ ♠

Pokud jste dneska sledovali instagram a sledujete můj veřejný profil, tak na vás vyskočila moje fotka. Fotka, kterou jsem rovnou sem šoupla jako #úvodnífotku.
Pravdou je, že jsem jí nefotila teď.
Její narození je bylo někdy minulý (nebo předminulý no) týden a já na ní dneska hodila suprčupr čapku.
Hozením suprčupr čapky jsem se stala Sant(k)ou. #soráčsanto

Taky jsem k fotce psala, že během dneska postu novej článek. #splněno

♠♠♠

Letos to šíleně uteklo. Já třeba ještě nedávno měla letní prázdniny a slavila svoje první dospělácký narozeniny. #dospělostjenuda
Sice jsem dospělá papírově, ale občas svoje dětský já opravdu neschovávám. #kid99k

No a v říjnu se to nějak všechno zamíchalo. Já se začala učit (kéžby, tyvole). Poté jsem svůj blogomozek vyměnila za designmozek a navrhovala byt.
Do toho jste mě mohli potkat ve všech obchodních domech se zaměřením na nábytek, elektrospotřebiče a bytové doplňky. Každá návštěva takových obchodů skončila s x objednávkáma v ruce a mekáčem v puse. #sbohemprachy
Taky padlo několik svařáků. #alkochloe

Můj volný čas byl (ještě nějakou dobu bude, neboj Chloe) rapidně na bodu mrazu, takže jsem téměř všem omylem neodpovídala na zprávy (co si budem, některé z vás jsem ignorovala schválně).

Z toho důvodu jsem dárky kupovala až včera. Nakoupila jsem je během hodin a dneska jsem je během půl hodiny zabalila. #easy#dárkysamálepenka#sorryrodino

♠♠♠

Letos nemám vůbec vánoční náladu. A vlastně nemám ráda ani zimu.
I na Vánoce zůstávám provokatérským spratek a tak název tohoto díla je hláska z Grinche. #sorry#nemůžusitoodpustit

Tímto vám všem přeju krásný Vánoce. #klasickávěta
Užijte si rodin.

Hou Hou.

… hah a teď už můžu jít sežrat cukroví 
#zřout4ever

bum, bum, plesk.

625B7865-EECF-4BF3-88F9-071C2A59B0AC

Rána sem, rána tam. Kolikrát fakt mlátím do stolu. Kolikrát bych občas nejradši rozbila sklo. Kolikrát se nevyznám ve svým vlastním vzteku a pro jistotu beru sluchátka.

Rozčílí mě fakt málo věcí. Jsem kliďas s úsměvem na tváři. Klidně se budu lidem úsmívat do obličeje s tím rozdílem, že to ty lidi nasere a já budu v klidu.

•••
Na otázku: ,,Jak naštvat lidi?” odpovídám komukoliv a kdekoliv stejně.. Je to jednoduchý.
Stačí k tomu úsměv, určitý stupeň sebevědomí a znalost svých vlastních hodnot.

Ze svojí vlastní zkušenosti vím, že úsměv lidi dokáže fakt nasrat. Stejně tak jako ignorace v podobě zobrazena v chatu.
Je lepší se usmívat a následně si vychutnávat pohledy těch, kteří tě prostě nemají v lásce.

••
Ok, ono to občas nejde, žejo. Občas vám z očí pálí oheň a okolo hlavy lítaj blesky. Já to chápu. Mně se to děje skoro furt a pokaždý se u toho směju (teď si představte takový to ďábelský muhahaha a nebo jenom haha). Já si fakt příjdu kolikrát jak blázen posedlej ďáblem.

V momentě kdy mě začnou srát lidi, posílám je zadečků světa (řekla bych to hůř). Ok, dobře.. do zadečků světa lidi posílám pořád (ok, zas bych to řekla hůř)

•••

Oni by totiž někteří duše fakt potřebovali rozbít hlavu o zeď, upálit, rozšťouchat jednu cáknout.
Koneckonců já bych to někdy (málokdy, ok) potřebovala taky. No a ty vlastně (často) taky.

 

 

// . . . bum (boom), bum (boom), plesk (cák)

lucie.

8716BEA2-BF94-4C65-B633-181BC7D9391D

Je to zas tu. Zas je tu zpátky období kdy platí tahle rovnice: “do školy za tmy, ze školy ještě za větší tmy” (ok, se omlouvám svojí matikářce, protože za větší se tmy se fakt nevracím, ale to je fuk). Jo a taky jsem zas zpátky já.

••
Hah, neodešla jsem. Fakt.
Spíš už 2 tejdny něco rozepisuju a usínám v 10 večer, takže dopsat to nejde.
No a tím dalším myslím tuhle věc, kterou pár lidí nazve jako “bomba” a ten zbytek lidí jako “píčovina”.

••

Poslední dobou nemám moc volnýho času, teda no jak se to vezme. Už jsou pryč takový ty časy ve kterých jsem každej den seděla doma a psala zoufalý statusy ať jde někdo ven (ok, tohle je přiznání za všechny prachy). Furt totiž někde lítám. A nebo když už si najdu alespoň ten jeden den doma, tak zas sedím u počítače a makám na knížce.

 

•••

Novej rok klepe na dveře (a já jsem líná otevřít, klasika) a tím přichází i vlna řečí typu: “v dalším roce budu lepší” , “v dalším roce pošlu lidi do prdele”. Ok, přiznejme si to..

Odbitím půlnoci se z vás novej člověk nestane. Ani nezačnete mít kamarády, jestliže jste je do půlnoci neměli. Váš život bude stát za nic i po půlnoci, jestliže jste pro to nic neudělali.

Změnit se člověk může. Já se taky dokázala změnit, ale byl to běh na dlouhou trať a né na přetočení čísla.

I z Lucie (sorry, s Chloe) se stala žena, která sází na upřímnost a na drzost. Fakt, já drzá nikdy moc nebyla dle měřítek společnosti. Byla jsem taková šedá krysa a vylezla jsem.

•••

No takže moji milý..
Pokud se nebudete chtít změnit, nebudete chtít mít v pí*i lidi, tak je po půlnoci mít fakt nebudete.

Jediný co budete mít druhej den bude kocovina pokud to během tý vaší party přeženete. A nebo budete jak koule pokud budete celou noc žrát.

 

/ … vtip, ok?

Bez vás.

Beze jména

Jsou věci, který chci strašně dlouho napsat. Vypsat se z nich a tím je definitivně odstranit. Definitivně zas tak úplně ne, ok. Přece jen minulost je všude s námi.

Tou věcí o který chci mluvit a nepočkám s ní do knížky je období trvající rok a půl. Období ve kterým se odehrálo tolik, že se to těžko vypráví. Ať už si to chci přiznat nebo ne, tak určitá bolest tam je. Vzhledem k tomu, že tohle je další z věcí, který píšu tak jak byly, tak to můžeš brát jako částečnou ukázku z knížky.
Částečnou, protože tuhle věc tam nenajdeš.. možná.

♣♣♣

Neznám člověka, kterej by nikdy neřekl větu: ,,Týjo, ten rok tak strašně utekl.”. Řekl to snad každý alespoň jednou za život. Já si tuhle větu řekla už několikrát. Jenže tu bylo i období ve kterým jsem nadávala, že ten rok snad nikdy neskončí. Bylo to období ve kterém jsem po tom roce zůstala i další půl roku. Jo, fakt.

Během té doby jsem několikrát ztratila sebevědomí. Několikrát jsem na sebe koukala do zrcadla a stále na sobě hledala chyby.

Přesně ty chyby na které ukazovali moji spolužáci a později i moje třídní. Problém byl, že čím víc na ně ukazovali, tím víc jsem je na sobě viděla já.

♠♠♠

Já o sobě nikdy netvrdila, že jsem bez chyb. Spíš jsem vždycky tvrdila, že ty nějaký ty chyby mám (jako každý). Jen mi prostě nepomáhalo neustálý ukazování na ně a následná poprava, protože nejsem jako tamta.
Nebyla jsem a ani nikdy nebudu přesně jako tamta holka. Holka, která v celku za tímhle vším stála. Holka, která uměla moc chytlavě vykládal pomluvy o mně. No a ti blbci jí věřili.

,,Ježiš, nemluv radši.“ , ,,Se podivej jak vypadáš.“ 

Rok a půl jsem totiž neustále byla pod šíleným strachem. Bála jsem se chodit do školy. Bála jsem se v hodině mluvit.
Nedokázala jsem se soustředit na výuku. No a moje psychika i sebeláska stále padala hlouběji i když už neměla kam.
Na konci prvního pololetí v druháku jsem byla školou nucena podepsat papíry o ukončení studia. Pod tlakem jsem ho podepsala a tak se mi uzavřeli dveře.
Dveře ze kterých jsem ráda odešla.

♠♠♠

Rozhodla jsem se, že na střední nastoupím až v září. Během půl roku bez školy jsem si chtěla získat sebelásku a srovnat svou psychiku. A k tomu jsem začala chodit na jazykovku, kterou jsem během toho půl roku dokončila.

Srovnala jsem si všechno. Uvědomila jsem si, že ta třída byla o ničem. Akorát mi brala sílu, kterou jsem potřebovala pro sebe. Pro své plnění snů, pro svůj osobní rozvoj.
Naučila jsem se přijmout své chyby. Naučila jsem se hledat na sobě i ty dobré věci. Začala jsem si sebe vážit a taky jsem si začala splnit sny.

Nebylo to hned. Ono totiž tohle všechno přišlo až někdy v polovině letních prázdnin. A taky v září nástupem do nový střední mezi nový lidi. Netvrdím, že jsem neměla strach. Měla, ale hned první den jsem poznala, že tyhle jsou fajn. A taky že jo.. Nejsou fajn. Jsou skvělí, fakt.

♠♠♠

Je mi jasný, že tohle se dostane do hledáčku mojí extřídě. Počítám s tím a proto to tady taky je.
Tím chci jenom říct, že bez vás je mi fakt líp. Jsem šťastná tak jako jsem s vámi nebyla. Mám konečně život o kterým můžu říct, že je hodně skvělej.
Domů ze školy se vracím s úsměvem. Od jiných lidí.

Takže díky, že jste mi dali životní lekci. Naházeli jste mi klacky pod nohy a následně mě utopili. Fakt, díky. Bez toho bych se totiž nemohla zvednout, vyrůst a být výš.

Jo a taky děkuju, že vás už nemusím každej den vidět.

Miluju vás, fakt.

S veškerou láskou,
Lucie.

Přesně ta holka, která to URČITĚ nikam v životě nedotáhne.

#1

Processed with VSCO with c1 preset

je ráno,
pražský ráno.
sedím na balkoně u x
a dívám se.
u toho vytahuji cigaretu,
mou oblíbenou.
nemám po ruce zapalovač,
teda mám.
*****
muž x nekouří, proto
jeho balkon neobsahuje oheň
***
hrábnu do kapsy od své bundy.
vytahuju zapalovač.
není můj, škoda.
je tvůj.

zapaluji cigaretu a kochám se.
výhled mám hezkej.
pomalu potahuji a v tom příjde.
myšlenka.
říká mi, že to byla chyba.
ach ano, byla.

moje cigareta skončila.
já též, ale s myšlenkou.
myšlenkou takovou,
že už nikdy nikomu neotevřu svou duši.