Srdce roztálo | •

Processed with VSCO with hb2 preset

Mít ledový srdce jako ledový kafe je fajn, ale nemůžete ho vypít. No a  stejně ten led v něm jednou roztaje.

Tímhle článkem rozjíždím tečkovanou sérii. No a abych už to neokecávala dlouho, tak jdeme na to.

•••

Pokud sleduješ můj instagram ( @mekacqueen ) určitě ti neuniklo, že poslouchám takovou tu tvrdou hudbu a můj styl oblečení mluvi gotickým způsobem. A jakžto správná metalhead jsem si nemohla nechat ujít takový “narozeniny” nás všech metalistů. Jako každej rok tak i letos se Plzeň otřásala. Přišel červen a s ním i další ročník Metalfestu, který jsem si nenechala ujít.

Processed with VSCO with hb2 preset

Poprvý v životě jsem vyjela na fesťák “na vlastní triko”. 3 dny bez rodičů, 3 dny vlastního života. Svoboda v podstatě na dlani a s ní rovnou i hrstka oblíbenejch kapel. Nicméně jsem v pátek ráno sbalila věci, odjela do Prahy a odpoledne se i s ní rozloučila. Nádraží plný metalistů v tričkách jejich oblíbenců, bágly všude možně a vlak praskající ve šveh. Těsně před mým nástupem do vlaku se Prahou prohnala bouřka s kámošem deštěm. Je jasný že i Praha brečela z mýho odjezdu (čas na vtip). 

••

V Plzni už na mě čekal zaplacený hotel a na večerním programu byla skupina Nightwish. Přesně ta skupina, kterou poslouchám snad už od postýlky a která uvnitř mě vyvolává neskutečný pocity. Poprvý v životě jsem měla možnost je slyšet naživo a né jen ze svých sluchátek.  Pravda je taková, že jsem se při jejich vystoupení neubránila slzám. Sice od nich nemám podpis na který jsem čekala hodinu, ale nevadí. Uvidím je znovu. Jo a to svoje tričko jsem ovšem měla.

Processed with VSCO with hb2 preset

Taky jsem se v průběhu celýho festivalu stihla zakecat s některýma lidma. Ať už to byli ti, kteří se mnou čekali na autogramiádu nebo ti, kteří málem přišli o nervy při opouštění areálu. Jeden muž prohlásil takovou větu, kterou mám furt v hlavě a proto jí sem hodím i vám.

,,Optimista se učí anglicky, pesimista se učí rusky a realista se učí střílet.”

Kupodivu jsem nad tím musela zamyslet a kromě hudebních zážitků mám i tohle.

EB4DA06D-7DE7-419F-BF86-AB0C435D514A

Díky všem těm prohozeným větám jsem pochopila, že jsem na správným místě mezi svými. Co na tom, že bylo vedro jak kráva a všichni chodili v černým. Ledový pití to zachraňovalo vždy a o něco chladnější noci taky.

Za mě to bylo boží. I přesto, že jsem měla původně strach. I přesto, že jsem přišla o hlasivky a prodělala několik horeček. Jsem ráda, že jsem toho byla součástí. A příští rok? Seru na to a jedu znovu. 

655721DB-3211-4845-A907-3848022D6A70

/ … 🖤🤘🏻

 

Reklamy

self woman.

Beze jména

Nad tímhle úvodem přemýšlím už tak 3 dny. Něco napíšu, přečtu a smažu. Nejde o pocit sebenejistoty. Jde o to, že to nikdy nevystihne tu hlavní věc.

Chci tu navázat na svůj popis u jedné z mých fotek na instagramu ↓
ig

Hlavním tématem bylo alter ego. Konkrétně jeho postavení teď. Dalším tématem byl názor druhých. 

Ti, kteří mě znají ví, že moje alter ego bylo dost černý. Taky vědí, že názory ostatních si moc k srdci neberu. Nejde o to, že bych si názory druhých neposlechla, ale s okamžitou platností je vypouštím zas ven. I když by se teď mohlo zdát, že tomu by tomu bylo jinak tak opravdu nebylo.

♠ ♠ ♠
Dost lidí si myslí, že jsem nikdy neseděla u internetu a nikdy nefňukala nad fotkama ostatních. Dělala jsem to taky a kolikrát fakt často. Například na instagramu. Všichni víme, že většina těch “krásných“ fotek od známých lidí prochází hromadou photoshopů. Milion efektů, milion retuší a podobných věcí. Víme to, ale stejně si čas od času nad tím my ženský fňuknem ( a ta co řekne že ne, tak kecá ).  No a vlastně tohle dělám i teď.

Myslím, že v některých svých článků jsem alespoň otočkou zmiňovala jak vypadá alter ego. Je mi jasné, že buď to bylo fakt letem světem a nebo že to nebudete hledat a proto si to stručně shrneme..

vnější stránka // Recept 

○ klobouky
○ košile
○ rtěnky 
○ sukně 
○ šaty
○ dlouhé nehty
○ chokery

Přesně tohle je moje alter ego. Nebo respektive bylo..

V klobouku mě potkáte téměř vždy. Košile zastupujou 80% mého šatníku. Rtěnek mám několik. Sukně poslední dobou nosím furt. Za šaty poslední dobou dost utrácím. Nehty si opět nechávám narůst a chokery zdobí můj krk také téměř pořád.

Teď se přesuneme k tomu duševnímu receptu.

vnitřní stránka // Recept

○ charisma 
○ zdravé sebevědomí
○ vytváření srandy ze sebe
○ občasný stonecold face

Na svým charisma dost tvrdě pracuju. Sebevědomí jsem získala ani vlastně nevím jak. 24/7 vtipkuju o sobě a stonecold face mám dle svojí rodiny často.

♠ ♠ ♠

Všichni si myslej, že kloboukem a celkově změnou stylu něco skrývám nebo na sebe “patlám“ masku. Ne a ne. Změna stylu nepřišla jen tak ze dne na den. Vždycky jsem v sobě měla takovou to gothicgirl a zároveň streetgirl. 

Dřív jsem každý den byla téměř jiná. Poslední dobou ovšem převládají klobouky, rtěnky a chokery. 

Nikdy jsem svůj styl nebrala jako masku. Spíš jsem to brala jako podtržení svojí vlastní osobnosti. Vždycky jsem byla taková ta spíš uzavřená a temná duše než takovej ten otevřenej růžovej bonbonek. 

No a všechno to do sebe zapadá. Dřív jsem alter ego měla. Bylo opravdu černý, kloboukový, košilový a celkem pro ostatní nepřijatelný. 
A teď? Žádný alter ego.  

Realita pičo, realita.

/ … takže si všichni trhněte nohou.

iks, ypsilon

Processed with VSCO with hb2 preset

Psaní seminárky nikdy nebyla moje silná stránka. Jako né že bych to neuměla, ale příšerně to zabijí čas. Je to zdlouhavý a vlastně principem je mi to k ničemu.

,,Hovno obchodník, grafik pičo.” – tenhle výrok si tu prostě musím zveřejnit.

Z psaní seminárky vznikají dvě možnosti: píšu blog nebo čučím na seriály. Já a seriály, pff. Nikdy jsem nechápala lidi, kteří u nich vydrží sedět. Teda až do teď, žejo.

Mi teď blesklo hlavou, že vám možná blesklo hlavou otázka typu: ,.Co kurva znamená ten název?”. Joo, moji drazí. V zájmu nás všech jsem tam nepsala složitost. Tohle se vlastně k ničemu moc neváže a tak nebyl nutnej nějakej éxtra název.

••

Tohle je spíš takový to ženský kecáníčko, který muži hrozně milujou. My ženy jim za to milovaní našich keců občas vynadáme, ale stejně je milujeme (hah, my fakt milujeme). Víte, já chtěla být vysoce nezávislá žena. Přece i bez toho chlapa se dá obejít. Nojo, jenže pak přestalo stačit porno místo večerníčku na kterej prej už nemám věk. No a tak jsem svojí nezávislost hodila za hlavu. Tímto dávám najevo, že ti muži jsou vlastně potřeba pokud nepreferujete ženy nebo postel plnou plyšáků.

Vlastně ups.. jsem zapomněla. Pro mnohý ženský je dost tabu přiznat, že se na to porno občas kouknou.

••

Já tu nechci ty ženy nějak hrotit. Ono totiž pár z nich bude nadávat, že zadaní muži píšou jiným. A přesně těch pár bude následně psát muži, kterej je zadanej. Jo, vlastní zkušenost (pro ni – helec, furt jsem ti neodpustila a furt seš na blacklistu)

Nojo, ale od žen pryč..

Ti muži nám totiž dokáží taky dost zamotat hlavinky. My se kvůli nim kolikrát šlechtíme a v závěru stejně dřív nebo pozdějc budeme klečet pod nima.

 

/ … iks, ypsilon? čs!

Všechno písmenkovatý

Happy happy happy happy happy   birthday birthday birthday birthday birthday

Tak jo, je to tu. Mám narozeniny.
Teda respektive.. ne já jakožto osoba. Ale já jakožto blog.‘

♠♠

Chloe jako taková vznikla ke konci června (konkrétně 27.6.2016). Blog vznikl přesně před rokem, tudíž 19.dubna 2017.

Dneska je mu přesně 1 rok 
*zfouknutí pomyslné svíčky*

Neskutečný jak rychle tohle uteklo.
Mi přijde jako kdyby to bylo nedávno, co jsem psala první článek ,,Aloha“. Pravdou je, že ten název měl pokračovat, no. 
Aloha tam sice mělo být, ale taky tam mělo být “from hell“. Nojo, ale žejo. Nutně jsem potřebovala něco krátkýho a tohle byl ideál.

Duben odstartoval určitou etapu života. Několik lidí začalo hledat souvislosti jak na mým twitteru, tak i na mým blogu. Potom k tomu přibyl instáč na kterým to souvislostma bzučí do dnes. Všechny tyhle tři věci byly jako mávnutím proutku spojeny do jednoho celku.

♠♠♠

Založit si blog mě vlastně napadlo lehce. Dřív než jsem začala mít twitter, tak jsem už blogovala. Ťukala jsem do klávesnice, kódovala svoje vlastní stránky a celkově mě to bavilo. Pak přišel twitter.
Místo kde jsem psala neustále. Sice pod skrytou identitou, ale psala. Mluvila jsem si tam sama pro sebe. Vypisovala se.
Jednoho dne jsem odhalila svou tvář. Pár měsíců potom mi přestalo stačit 140 znaků a tak 19.dubna 2017 zakládám blog. Píšu a upravuju úvodní článek. Opět kóduju a ještě ten den to pouštím ven.

Původně jsem si myslela jak to nikoho bavit nebude. Přece jenom názory na plnou pusu nikdy nikoho moc nelákali. No ale booom. Spletla jsem se.
Z mýho blogu se stalo místo kam se lidi rádi vracejí do dnes. Místo kde není milion článků denně, ale okolo desítky za rok.  Místo kde si autor píše to, co chce číst a psát on. Né to, co chtějí číst ostatní. 

Je to místo o mně. O mých názorech. Pocitech. 

Vyjadřuju tu sama sebe bez nějakýho hlídání vydavatele. Lidi to baví, protože..
Buď proto, že se u toho smějou. Nebo jim to něco dává. Nebo je to prostě baví. Já nevím.

Hlavní je, že to píšu pro sebe. Ono to sice nevypadá, ale já se tu dostávám z různých pocitů či životních situací.

♠♠

Blog je pro mě součástí života stejně jako Chloe. Chloe budou dva. Áchjo. Mně bude 19. Posledních -náct a pak čus. Teda ne čus od psaní, ale od mýho náctiletýho života.

Děkuju všem za to, že tu jste. 
Děkuju, že vás to baví.
Děkuju za vaše nakopávácí vzkazy.

V poslední řadě děkuji i všem, kteří to svýma pomluvama šíří dál. Konec konců – špatná reklama, taky reklama.

/ .. jo a recept? v každým z článků je skrytý hejt 😉

(hah a kolikrát mi ty hejtovaný lidi píšou jak je článek super)

čs.

zas se vrátím, šmejdi.

Crush af.

spyder
zdroj: pinterest.com

 

Každý někdy měl nějakýho toho crushe. Nebo spíš tady tomu pojďme říkat jinak.. je to spíš takovej vzor. Pro mě je to člověk o kterým klíďo řeknu, že chci žít stejný život jako on. A nebo když ne žít celý ten život tak mít jeho povahu/chování/vzhled.

Já mám takový dvě osoby z mužosvěta. Prvním z nich je můj děda jakožto znak dobra. Druhým z nich už je těžkej zástupce rebelství. No a vzhledem k tomu, že děda neměl iniciály “JD”, tak si o něm řekneme jindy.

••

Dneska tu chci mluvit o člověku jenž ho nikdy už nepotkám. Takže tohle je smutná zpráva pro ty, kteří si mysleli bůhví co. Opravdu tu nebudu rozebírat svýho kluka. Hah.

Proto se pojďme přesunout do doby padesátých let minulého století. Doba kde v hudbě vládne Elvis Presley. Na filmových plátnech běží film Rebel Without a Cause a s ním přichází i James Dean v hlavní roli, který se poté stane sexsymbolem.

zdroj: pinterest.com

Role v již zmiňovaném filmu se stala jeho životní a nejcharakterističtější rolí. Málo kdo zná jeho jméno, ale pokud někde řeknete slova červená bunda, vyčesané vlasy a cigáro mezi rty, tak si mnozí vybaví právě jeho.
Byl to rebel tělem i duší.

,,Sni, jako bys měl žít věčně, Žij, jako bys měl zemřít dnes.''

Narodil se 8.února 1931 a 30.září 1955 umírá při nehodě.


Povahově jsem stejná jako on. A to miluju.
Já v podstatě nikdy nehrotila svojí představu o svých vysněným muži. Nehrotila, protože bylo jasný, že neexistuje. Jenže… on existoval. Dean. James Dean.

A jako ehm..
brala bych ho hned.

 

 

Servírka.

… / Nikdy mě tahle práce nelákala. Vždycky to pro mě bylo jakože chci tohle a ty to přines. Já jsem ráda sama svým pánem, svým vším. / …

Jako servírka bych neuspěla. Jsem provokativní osobnost. Osobnost, která má dominantní sklony a i přesto dokáže kleknout před pár osob.

Ok, je mi jasný co si pod tím většina z vás představí. Jen.. nemá to sebemenší sexuální podtext, bohužel.

•••

Vlastně ani nevím proč tomu dávám tenhle název. Možná je to kvůli tomu, co už dlouho ukrývám ve svý hlavě před světem. Před sebou.

Dost lidí mi řeklo, že vypadám sebevědomně. Že určitě nemám problém jít před x lidí a o něčem mluvit. Že nosím na rtech pořád úsměv ačkoliv ho neukazuju. Poté mi bylo řečeno, že působím arogantně. Že můj výraz obličeje značí zlo.

Okey. Lidi.

Lidi toho o druhých řeknou dost. Většinou se to sbírka lží, která se po určitým čase dostane k vám. Ono totiž dost lidí bude mít potřebu řešit s kým se bavíte a co spolu vlastně máte.

Jakmile totiž vypadáte tak nějak „nepřijatelně“ pro společnost, začne z vás být servírka. Lidi vám budou řikat, že chtěj vaše chování takový a makový. Někteří jedinci by vás klidně poslali na plastiku kvůli uspokojení jejich potřeb. Servírkou totiž nemusíte být 24/7.

Stačí říct STOP. Stopnout všechno to zacházení, protože to jste vy. Vy, kteří se cítíte dobře i přesto s kým se bavíte nebo co s ním máte. Cítíte se dobře i přes svůj vzhled. Nejste servírka.

•••

Vraťme se ke mně (značka: ego). Uvědomuju si kdo jsem. Vím co chci. Bavím se s určitýma lidma a to budí pozornost. Pozornost lidí a jejich „ty spolu něco určitě mají.

/ … je to vtipný. mír a lásku teoretikům.

Jedna tvář střídá druhou..

… a ta střídá třetí

Život je jeden koloběh. Lidi v něm jsou figurky. Běhají, utrácejí, zrazují i milují. Každý z nich dělá něco. Studují, pracují a nebo prostě jen buzerují. Mezi nimi jsou malí, velcí i ti největší. Někdo dojde do cíle v poměrně nízkém věku a někdo v poměrně vysokém věku.

Není to tak dávno co jsem si sedla lavičku v Praze a pozorovala. Pozorovala lidi. Ty osoby, které něco skrývají. Nesou si v sobě tajemství, která možná znají jejich nejbližší a nebo je nezná nikdo. Jsou to osoby, kteří mají za den pár desítek rolí a za svůj život jich mají pár tisícovek. Někdo se usmívá. Někdo má neutrální výraz. A na někom je vidět pláč.

•••

Seděla jsem tam jen tak. Pravděpodobně jsem neměla žádný výraz. Teda měla, ale lidi ho neviděli. Já jakožto černovláska (čti havran) s rudou barvou na rtech a s kloboukem díky kterému mi nebylo moc vidět do obličeje. Byla jsem v tu dobu anonymní.

Po určitý době začal foukat vítr a já sundala klobouk. V ten moment se můj pohled střetnul s pohledem nějakého muže. Oba jsme byli neznámí, protože jsme se neznali. Zároveň jsme byli známí, protože jsme viděli jak ten druhý vypadá. Já se usmála, on též. Ještě chvíli jsme byla pozorovatel lidských tváří a poté jsem se stala cestovatelem.

Moje cesta vedla na nádraží odkud mi jel vlak domů. Tentokrát jsem nepozorovala. Byla jsem v roli posluchače. Sluchátka v uších, můj playlist spuštěn. Metal střídal rock. Rock střídal pop.

Po příjezdu do města, kterému říkám „domov“ jsem změnila svůj výraz v obličeji. Už jsem nebyla kliďas jako před tím. Byla jsem někým jiným. Jinou tváří. Můj výraz byl negativní. Nemám to tu ráda. Město je krásný, ale postavy v něm už moc ne. Neodsuzuju je.

••

Nejsem zrovna ukázkovej příklad správně žijícího člověka. Mám ráda všechny svoje tváře – klidnou, negativní, provokativní.

Každá z nich má něco do sebe. Každou z nich využívám.

/ … a líbí se mi to

Černá jako..

… havran
… duše
… smrt
… noc
… káva
… ďábel
… moje barva
očí


 Mluvím o černé a píšu červeně, překvapivě.
 Mluvím havranovi a jsem člověk, míň překvapivé.
 Mluvím o duši a mám jí(?)
 Mluvím o smrti, ale žiju.
 Mluvím o noci a vlastně to v noci i píšu.
 Mluvím o kávě a popíjím víno.
 Mluvím o ďáblovi, kterým nejsem(?)
 Mluvím o barvě očí, která je fakt černá.

♠♠♠

Týjo, já začala jak vrah (ok, to není vtipný). Začala jsem červenou a skončím černou, normálka.

Kolikrát hledám názvy svých článků fakt v každý kravině nebo v každý situaci. Zrovna teď za tenhle název můžou moje vlasy. Černý jako nevím co.. (hah, vím, asi).

Není moc velkou novinkou, že jsem se přebarvila z brunetky na černovlásku. Novinkou je spíš to, že první přebarvení následovalo z téhle situace:

• Na jistotu jsem šla do drogerie pro tmavě hnědou barvu. Sahám do regálu, beru barvu, platím a jdu domů. Po hodině doma koukám na krabičku barvy a najednou na mě vyskočí, že je černá. Ok, tohle bude zajímavý. •

Tím pádem je jasný, že to moc plánovaný nebylo. No teda bylo, ale určitě za jiný situace a v jinou dobu. Nevadí..

♠♠♠

konec ledna 2017 :
Přichází den kdy opouštím blondýnu a stávám se brunetou.

S příchodem brunety přichází hromada odchodů a taky cesta za sebevědomím.
Odcházím ze školy, přihlašuju se na jazykovku, vytvářím tenhle blog.
Vytvářím tlustou čáru a nechávám za ní dost lidí i vzpomínek.

konec ledna 2018 :
Čas na změnu – opouštím brunetu.
Černovláska se hlásí o slovo a s ní i další vytvoření tlusté (a černé) čáry na další hromadu vzpomínek a lidí.

Já tu vlastně moc nechci rozebírat svoje změny barev vlasů. Spíš tu chci probrat černou jako takovou..

♠♠♠

Můj šatník tvoří 90% právě černá. Co se týká rtěnek tak mám 90% rudých. Dost tyhle dvě barvy kombinuju.

Stalo se mi, že mě lidi odsoudili za nošení černé každý den. Ono je totiž fakt, že v černou mám na sobě vždycky ať už v menším či větším množství. Taky je v mém životě zvykem, že najdu učitelku, který to vadí.

Jdu po ulici. Černý vlasy. Černej klobouk. Černá bunda. Černý boty. Rudá rtěnka.

Ať už se to někomu zdá jako naprostej nesmysl, tak černá je taková ta barva ve který to jsem prostě já.

A když mám fakt chuť lidi provokovat, sahám po doplňcích. Ne takových těch tradičních, ale třeba po kříži, který vyloženě vyniká na černý saténový košili.

••

Tím chci říct, že my nositelé (a milovníci) černé nemusíme být hned nešťastní. Já třeba šťastná jsem a černá mi podtrhuje osobnost a dodává sebevědomí.

/ … a jestli je vztah, kterej mi vydržel fakt dlouho, tak je to právě ten mezi mnou a černou

Prezidentské volby – vyjádření | #1

Než se tu rozšíří nějaký prapodivný řeči, tak berte na vědomí fakt, že je to čistě můj názor.

Pamatuju si dobu před 5 lety. Seděla jsem u počítače a sledovala sčítání hlasů. Milovala jsem tu křivku, která se pohybovala ze strany na stranu. Milovala jsem to napětí, které vzniká mezi lidma. Měla jsem svůj názor, ale nemohla jsem ho uplatnit. Dospělá jsem nebyla a tudíž můj názor nikoho moc nezajímal.

Teď je to jinak.. už dvakrát se můj hlas započítal. A jsem za to opravdu ráda. Jsem ráda, že svůj názor můžu dát najevo v podobě hlasu.

•••

Já nikde moc neříkám pro koho se při volbách rozhoduju. Není to proto, že se stydím. Jde o to, že nemám potřebu cpát svoje soukromí veřejně na trh.
Ovšem, teď jsem se rozhodla, že svůj názor na trh dát.

Pojďme se na to podívat..

Od pátku 12.ledna do soboty 13.ledna 2018  měl každý občan, který dosáhl věku 18 let právo na volbu prezidenta republiky. Volební účast byla přesně 61,92%. Měli jsme na výběr z 9 kandidátů – současný prezident Miloš Zeman, Jiří Drahoš, Pavel Fischer, Michal Horáček, Marek Hilšer, Mirek Topolánek, Jiří Hynek, Petr Hannig, Vratislav Kulhánek.

Do druhého kola, které se bude konat v pátek 26.ledna a sobotu 27.ledna 2018 postoupil současný prezident Miloš Zeman a Jiří Drahoš.

Pojďme se společně podívat na oba kandidáty a odpovědi na veřejné otázky.

Jiří Drahoš (fyzikální chemik)

1) Celostátní referendum  NEVÍM
2) Mašínové – vyznamenání NE
3) AČR v Afghánistánu ANO
4) Euro ANO
5) Azyl a migrace v EU koordinovaně ANO
6) ČR v jádru EU ANO
7) Zveřejňování platů ANO
8) Pověření vítěze voleb NE
9) Podpisování zákonů ANO
10) Odmítnutí jmenování ministra ANO
11) Odmítnutí jmenování soudců NE
12) Podepisování mezinárodních smluv ANO
13) Povinnost mazat výhružky a fake news NEVÍM
14) Globální změna klimantu NEVÍM
15) Podopora obnovitelných zdrojů ANO
16) Zákaz glyfosátu ANO
17) Zákaz kouření ANO
18) Zákaz reklamy na hrazené léky NE
19) Regulační poplatky u lekáře NE
20) Zvyšování důchodového věku ANO
21) Minimální mzda 14 000 NE
22) Daňová progrese ANO
23) Sociální bydlení ANO
24) Osobní bankrot snažší NE
25) Zákaz minaretů NEVÍM
26) Adopce homosexuály NE
27) Instituce decentralitovány NE
28) Ústavní právo vlastnit zbraň NEVÍM
29) Marihuana legální NEVÍM
30) EET – zrušení NE
31) Zrušení registru smluv NE
32) Budvar – privatizace ANO
33) Oddělené vzdělávání NEVÍM
34) Benešový dekrety – bezpráví NE
35) Havel lepší Klaus  ANO

: nebylo o něm slyšet
: nemá moc zkušeností s politikou
: je to fyzikální chemik

současný prezident Miloš Zeman ( politik a ekonom )

1) Celostátní referendum  ANO
2) Mašínové – vyznamenání NE
3) AČR v Afghánistánu ANO
4) Euro NE
5) Azyl a migrace v EU koordinovaně NE
6) ČR v jádru EU NEVÍM
7) Zveřejňování platů NE
8) Pověření vítěze voleb ANO
9) Podpisování zákonů NEVÍM
10) Odmítnutí jmenování ministra ANO
11) Odmítnutí jmenování soudců ANO
12) Podepisování mezinárodních smluv NEVÍM
13) Povinnost mazat výhružky a fake news NEVÍM
14) Globální změna klimantu NE
15) Podpora obnovitelných zdrojů NE
16) Zákaz glyfosátu NEVÍM
17) Zákaz kouření NE
18) Zákaz reklamy na hrazené léky NEVÍM
19) Regulační poplatky u lékáře NE
20) Zvyšování důchodového věku NE
21) Minimální mzda 14 000 NEVÍM
22) Daňová progrese ANO
23) Sociální bydlení NE
24) Osobní bankrot snažší NEVÍM
25) Zákaz minaretů NEVÍM
26) Adopce homosexuály ANO
27) Instituce decentralitovány NEVÍM
28) Ústavní právo vlastnit zbraň NEVÍM
29) Marihuana legální NEVÍM
30) EET – zrušení NE
31) Zrušení registru smluv NEVÍM
32) Budvar – privatizace NE
33) Oddělené vzdělávání ANO
34) Benešový dekrety – bezpráví NEVÍM
35) Havel lepší Klaus  NEVÍM

: slyšeli jsme o něm několikrát ať už jako o prezidentovi či člověku
: má dost velké zkušenosti s politikou
: je to politik a ekonom

(odpovědi na které oba kandidáti odpověděli stejně jsem označila kurzívou)

♠♠♠

No a teď jinak..

adopce homosexuály – věc za kterou bojuje 80% lidí v ČR. Většině z nás záleží na tom, aby i homosexuálové mohli adoptovat dítě. Říká se, že by dítě mělo mít matku i otce a přitom někteří homosexuálové by byli daleko lepší rodiče. Drtivá většina z vás chodí na Prague Pride, píšete o podpoře LGBT komunity. Hah a v závěru zvolíte člověka, kterej je proti.

zákaz kouření v restauracích – teď se veřejně přiznám, že v mém okolí je víc kuřáků než nekuřáků. Jsou mezi nimi i tací, kteří si během povídání u kafe či vychutnávání piva rádi dopřejí cigaretu. Většina z vás se pohoršovala nad tím, že k pivu cigareta patří. Bohužel, zákon tohle zamítá.

euro – koukám na různé ankety a ty říkají, že zhruba 90% lidí euro nechce. Jsme stát ve kterém by změna měny moc dobrých věcí nepřinesla.

věk odchodu do důchodu – pojďme se bavit o jeho zvyšování. Říká se, že naše generace se už odchodu do důchodu nedočká. No a já tomu začínám pomalu věřit pokud dojde ke zvýšení hranice věku.

minimální mzda 14 000Kč – lidé, kteří opravdu poctivě pracují dostanou 11 tisíc. Proč by nemohli dostat víc? Proč by občan ČR nemohl mít vyšší minimální mzdu?

Tohle byly otázky na které by se měl zaměřit každý z vás. Je spousta lidí, kteří podporují homosexualitu a ta samá spousta lidí volí člověka, který je proti nim.

Pozoruji ankety týkajicí se přijetí eura. 90% je vždy pro odpověď NE tedy nepřijetí eura. Z toho zhruba 70% volí člověka, který je zásadně pro to, aby euro bylo měnou naší země.

••

Když jsme si probrali otázky, pojďme se podívat na okolní věci.

Muchlání volebních lístků Miloše Zemana – věc, která je dle mého uvážení odporné gesto. Já respektuji, že ho někdo nechce volit a nebo že ho nemá rád. Ovšem tohle není důvod proto, aby se lidi museli chovat jako prasata.

Koneckonců je to stále náš prezident a taky starý člověk. Z těhto důvodů bychom k němu měli mít respekt. Udělat tohle o pár let dříve, tak už sedíte za mřízema.

,,Voliči Zemana jsou nelidi.” – podobných výroků najdete například na twitteru několik. Logicky je píší lidé, kteří volí Drahoše. Vtipný fakt je ten, že tohle dokáží napsat lidé, kteří ještě pár tweetů níž tvrdili, že každý má právo na svůj názor. Poté co lidé začali dávat najevo názor v podobě hlasů pro Zemana se tito lidé otočili a mezi řádky začali říkat toto: ,,Drž hubu. Nejsi člověk pokud volíš Zemana.”

A teď přejdeme úplně k jiným věcem..

•••

Přecházím k sobě, ke své volbě, ke svému názoru, ke své podpoře.

Můj hlas jsem s veškerou radostí dala Miloši Zemanovi.

Teď je mi jedno kolik lidí mě přestane sledovat, protože dle nich nebudu mít mozek. Jsou tu totiž faktory za kterými si stojím a troufám si říct, že by za nimi měl stát každý občan ČR ať už mladší či starší než je věk 18.

Chci na hradě někoho

… o kom jsem slyšela a koho alespoň okrajově znám

… kdo nebude proti homosexuálům

… kdo se vyzná v politice a ekonomice

… kdo není přítelem islámu

… kdo nechce změnit našil měnu na euro

… díky komu klesly procenta nezaměstnaných

… kdo má rozumný názory

… díky komu mi bylo během 5 let dobře

… díky komu nepadne ČR

Miloš Zeman obhájil svojí pozici ve všem krajích kromě Prahy.

Jakmile začalo sčítání hlasů byl tím, který měl dost vysoký náskok.

•••

Tímto článkem dávám výzvu všem, kteří se bojí kvůli společnosti přiznat, že volí Zemana.

Taky tímto článkem chci dát najevo, že každý z nás by se měl zamyslet nad otázkama, který jsou pro nás jako osoby a pro nás jako stát podstatné.

Budu ráda pokud najdu i tady příznivce.

Pojďme společně pomocí označení #ROZUMNAHRAD dát najevo svůj názor a projevit tak svou volbu našemu současnému prezidentovi.

❤️ vidíme se 26. a 27.ledna 2018 u voleb. Nezapomeň, že volební lístky dostaneš přímo na místě. S sebou si vezmi občanský průkaz nebo pas (a ROZUM). <<<<<<<

Polité tričko no.2

Ok, tohle téma jsi tu ještě neviděl/a, proto nechápeš tu dvojku.

– – –

Je dost věcí, které si přihoděj po cestě do školy – zakopnutí o rozvázanou tkaničku, vlasy namočené v rtěnce kvůli větru, rozchuchanej účes, zmoknu jako kráva..

Je dost věcí, které se mi přihoděj na schůzce s přateli – poliju se colou, utrhnu si poutkou na kalhotech, ušpiním si zadek kvůli sezení na zemi..

Je dost věcí, které se mi přihodějí doma – brečím kvůli škole, umírám na horečky v posteli, vztekám se nad počítačem..

Přesně tohle jsou věci, které 95% méně či více známých lidí nikde nesdílí. Na jejich sociálních sítích nenajdete žádnou fotku či žádný článek.

– – –

Dost lidí se bojí ukázat v online světě realitu. Bojí se napsat: „ne, nejsem šťastný/á“, „ano, mám strach“, „joo, dneska jsem zmokla“. Drtivá většina lidí si myslí, že kdyby ukázali realitu, tak je lidi nebudou mít rádi. Nebudou je brát za ty věčná sluníčka.

a to je spíš k pláči.

Co je sakra špatnýho na tom si občas pobrečet? Co je špatnýho na tom, že si polijeme tričko? Co je špatnýho na tom, že JSME LIDI?

– – –

Tohle mi dost leží v hlavě. Nevím jestli to je tím, že já tady klidně napíšu jak jsem si polila tričko nebo dám fotku kde jsem rozcuchná. No a nebo je to jen tím, že mě mrzí neviditelnost reality. Pravdou je, že je to oboje najednou..

Tímto každému vzkazuji, že JE SUPER NEBÝT „DOKONALÝ“ ROBOT. Je super ukázat svoje politý tričko. Je super být člověkem.

– – –

jo a tenhle článek je dvojka, protože se mi tamten nelíbil a tak jsem ho přepsala

– – –

… no a teď jdu na ig koukat na ty „dokonalosti“, pcha.